Labyrint světa
| Scénář: | na motivy Jan Ámose Komenského upravil Vítězslav Marčík |
|---|---|
| Režie, hudba, hraje: | Vítězslav Marčík |
| Scéna a loutky: | Eva Marčíková, Vítězslav Marčík, Pavel Krejčí |
Nová inscenace vzniká po několikaletém hledání odvahy a drzosti zpracovat, zdramatizovat knihu Jana Ámose Komenského – Labyrint světa a ráj srdce. V roce 2010 recitoval V. Marčík Labyrint světa k varhanní skladbě Petra Ebena a tato zkušenost ho přivedla k definitivnímu rozhodnutí zdramatizovat toto dílo.
Představení vyprávěné za pomoci loutek a kulisy, která je obrazem labyrintu.
" Myslím, že, co je smyslem života, si musí najít každý sám… důležité je hledat a nikomu nevěřit, a když říkám nikomu, tak myslím ani mě! Když jsem já v tom věku byl, v kterém se začíná ukazovat rozdíl mezi dobrým a zlým, viděl jsem mezi lidmi rozdílné postavení, povolání, práce i předsevzetí, která dělají. Zdálo se mi potřebné, abych si dobře rozmyslel, k jaké skupině lidí bych se připojiti měl. Čím víc jsem přemýšlel, tím víc mi bylo jasné, že bych pro sebe chtěl takový život, v němž by co nejméně starostí a spěchu, co nejvíce pak pohodlí, pokoje a dobré mysli bylo. Vyšel jsem a ohlédati se počal, mysle, odkud a jak začíti.“
Všudybud a Mámení provázejí Víťu Marčíka labyrintem světa, aby nakonec nalezl ráj ve vlastním srdci.
Premiéra inscenace se uskutečnila 5. února 2012 v klášterním sále na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích.
Víťa Marčík si z Kopřivy 2012 za toto představení odvezl cenu diváka.
http://www.rozhlas.cz/mozaika/divadlo/_zprava/1016156
http://koprivaprehlidka.blogspot.cz/2012/04/normal-0-21-false-false-false_15.html
Až do labyrintu srdce
Jedna velká krabice a spousta kufrů. Co se v nich asi skrývá? Mnoho příběhů a zážitků, přitom jen jeden herec. Víťa Marčík žije každým momentem, aby publiku sdělil své poselství.
Stejně jako Jan Ámos Komenský ve své knize.
Náročné téma zaobalené do úžasné vyčerpávající performance. Pohled na svět skrze velké křivé brýle a stále visící oprátka na krku. Energické hudební doprovody.
Po dlouhé pouti složitým labyrintem světa nacházíme ráj, avšak uvězněný za mřížemi. Na samém dně, kde je uschováno jeho srdce, leží železná klec. Zdá se, že je uzamčena visacím zámkem, ale zdání klame. Tou pravou příčinou uzavřenosti srdce je naše rozhodnutí a my sami. Tma v našem nitru nás dokáže oslepit a i ticho uvnitř dokáže řvát. Odpověď hledejme každý sám v sobě.
Text: Tomáš Rychetský
Odkaz na fotografie: https://www.zonerama.com/fotozajda/Album/1704848
