Závěr

20:50 Probouzím se. Jsem polámaný a zničený. Prospal jsem celou Francii a Německo.

Stojíme v lesíku u železné Rudy, zatím ještě v Německu. Nevím, co se děje, ale zjišťuji, že čekáme na bratra Pavla Šmída, Honzu, který má řidičský průkaz "E", aby mohl projet hranicí bez další pokuty.
21,05 Přijíždějí bratr, Honza Šmíd, otec, Jiří Šmíd – skvělý chlapík, a dcera Honzy, Bětka – kamarádka Káti, takže začalo bouřlivé vítání. Holky se smějí a nejsou k zastavení. Odvádíme je do lesa a domlouváme se v klidu, jak přejedeme hranice.
21,11 Karel zavírá kufr Siegfrieda a praštil se dveřmi do vlastní hlavy. Padá na zem a všichni se srdečně smějeme. Směje se Pavel – nejvíc, Honza, já, Tomáš i sám Karel se směje, jen pan Šmíd se diví, proč se všichni smějí. A holky v lese nic netuší a pokračují ve vyprávění, o čem, to ví jen ony dvě.
21,16 Rozdělujeme si alkohol do dvou aut. Kromě kulis pašujeme totiž do Čech i víno, každý máme po pěti flaškách, což prý není dovoleno.
21,25 Vyjíždíme směrem přechod Železná Ruda. Siegfrieda řídí Honza Šmíd, vedle sedí Karel, vzadu já, Katka a Tomáš. Druhé auto řídí Pavel, vedle sedí jeho táta Jirka a vzadu Bětka.
21,34 Přijíždíme na hranici před strážní domek a Honza říká: „Projedeme to,“ a dupl na plyn. Karel křičí: „To nemyslíš vážně?!“ Honza: „To víš, že ne, to byl jen fór – tento domek je opuštěný, přechod je kousek dál.“ Všichni jsme si oddychli a smějeme se, jen Karel mlčí.
21,36 Stojíme u závory. Celníci říkají (v Klatovském nářečí): „Copa to tám v zádu máte?“ Honza: „Starý krámy.“ Celník: „Tak uhánějte…“ (tato pasáž zaznamenána na audiokazetě)
21,37 Jsme v Čechách, zastavujeme u první benzínky. Vyprávíme si, pijeme kafe a jíme koláčky. Karel má jahodový, Honza s Pavlem meruňkový, holky jsou na WC a pořád si vyprávějí. Pavel s Tomášem a já si naposledy čistíme zuby. Nálada je výborná.
22,55 Odjíždíme směr Sušice - Strakonice domů.
22,58 Znovu usínám.
00,35 Šťastně přijíždíme do Drahotěšic a Eva s Terezkou a Vítkem na nás čekají. Tedy čekali všichni, ale ti malí už spali. Konečně doma.
Víťa Marčík

31.5.2001 – 22,38
Já – Pavel dopřepisuji tento deník s teplotou 38°C (asi z toho koupání u moře). Je mi krásně, prožil jsem si Španělsko ještě jednou a sám jsem znova nadšen, kolik neuvěřitelných příběhů jsme mohli prožít.
Netuším, zda pro někoho, kdo s námi nebyl, může být takové čtení zajímavé a zda se dostane až na tyto řádky, ale pro nás je to lepší než film a fotky. Vřele vám doporučuji, abyste si psali deníček, až pojedete na nějakou nevšední cestu.
Pavel Šmíd

20.6. 2001 – 23,50
Já – Eva, dočetla jsem a doopravovala tyto vzpomínky. Prožili jste si hezký kus cesty a já - díky Tobě, Deníčku - mohla jít kousek s Vámi. A bylo to úžasné!
Eva Marčíková