Den šestý - 10. 5. 2001

8,05 Voda pomalu začíná opadávat, bylo to šílenství, které doufám už nikdy nezažiji. Byli jsme uvězněni v hotelovém pokoji. Voda vystoupala až do druhého patra. A my ve třetím jsme s obavami čekali, jestli vydrží budova. Těžko se nám usínalo.

8,10 16°C, jasno: bude asi nádherný den. Ještě včera jsme viděli typicky ruské loutkové divadlo – nejde o loutkové divadlo, ale typicky ruskou mentalitu a výraz. Nazval bych to takový „ruský Spejbl a Hurvínek a vzpomínkový večer na pana Skupu.“

A ve 23,00 pak úžasné představení před divadlem: El sstejo nego – Koza. Nádherně uvolněné komunikativní, mírně vulgární, ale u těchto národů z toho vůbec nemám „osýpky“, je to v nich ten expres. Byli jsme na rautu, kde zůstal Pavel a Tomáš. Já a Karel jsme odešli – Káťa spala.

Ve 23,50 Já, Karel, Pavel jsme šli spát. Katka naopak vstala a odešla s Tomášem na noční procházku městem. Jako obvykle jsem je sledoval, ale už mě to vůbec nebavilo, protože jsem člověk, který rád spí v noci a ne přes den. Vrátili jsme se, tedy napřed oni a potom, v mírném předklonu, já ve 2,30 hod – hrůza. Skočil jsem do postele a spal, jako bych je ani nesledoval.

9,00 Snažím se psát si střihy a ujasnit si, jak to bude s Elektrickým divadlem.
Kája v horách

9,26 Pavel si vývrtkou propíchává v koupelně váček v ústech, který ho bolí už co jsme odjeli z Hosína. „Už to máš?“ „Ještě ne!“ A teče voda do umyvadla – voda se zastavila „Dobrý?“ „Neee“ a zase teče voda. „ To není žádná sranda,“ a odplivne si. Zase voda. Říkám si „vývrtkou na váček bych nešel“, ale Pavel je tvrdý chlap a má s tím také zkušenosti. Voda se zastavila, někdo klepe na dveře – to byla Káťa, jde zkoušet. Pavel vychází a ptá se Káti, jestli nemá něco ostrého a Káťa mu přináší kružítko. Pavel mi vysvětluje, že vývrtkou to není ono. „Je tupá a dostanu se tam jen po druhý závit.“

9,34 Pavel vychází z koupelny a říká: „Je to slastný pocit“, a odevzdává Káti kružítko.“

11,30 Dozkoušeli jsme a odpočíváme, já budu spát – psát, chtěl jsem napsat a Kája poslouchá R. Dragouna. Káťa jde do města. Pavel s Tomášem si vypráví na zápraží, vše je v pořádku.
Katka v horách

19,20 Jsme na pokoji, je nádherně. Tedy já a Pavel jsme na pokoji. Káťa, Tomáš a Karel jsou v horách. Jeli tam Rosalindou, čili Helmutem a my s obavami čekáme, jestli se vrátí. Až mě zamrazí, když si uvědomím, že by se jim něco stalo tak daleko od domova. My jsme s Pavlem byli na podrobné procházce městem. Vše zaznamenáno na videu, můžete si ho vypůjčit.

20,05 Sláva, vrátili se z hor a viděli v jednom baru v televizi zápas Česko – Slovensko 2:0. Kája se vybaluje, ale ještě předtím nám říkali, jak byli ve sněhu až po kolena. Káťa samozřejmě jen tak nalehko. Nutíme ji do horké vany.

Kája z hor 23,50 Vracím se na hotel. Káťa asi spí a kluci – tedy Karel, Tomáš a Pavel zůstali ve městě, je tam nějaká projekce, asi hudba. Já si jdu číst Quijota. Na divadlo jsme se nedostali. Nevadí, nálada je zatím výborná.

Prosím, Bože, ať nám vydrží i zítra – hrajeme pro děti. Po třech dnech volna nám to začne! Těším se, a zároveň mám strach.