Den pátý - 9. 5. 2001

9,50 Pavel přechází po pokoji, už pět minut jsme měli být na cestě do centra festivalu, kde jsme se měli přihlásit už včera. Káťa, Pavel a já jsme se konečně ráno společně pomodlili. Karel a Tomáš spali do 9,34. Tedy Tomáš. Karel nešel otevřít, takže nevím, ale to nevadí, protože jinak chodí otvírat vždy Karel a Tomáš spí. Je to jejich věc, kdo chodí otvírat, ať si to vyřeší sami se sebou a mě do toho nepletou. Já si ráno opakoval texty a čistil si zuby. Pavel se zlobí a zrychluje chůzi. Také si čistil zuby, ale neopakoval texty. Káťa je umytá a naučená.

10,05 Odcházíme. Karel vytahuje Oskar kartu z takového zařízení na světla. Tady totiž v hotelích máte na klíči kartu a tu po odemknutí pokoje zasunete a zapnou se vám jističe. Karel včera neměl klíče, tak tam místo hotelové karty strčil Oskar kartu a ono to fungovalo. Zlatý Oskare, nejenom na telefonování jsi dobrý. Půl hodiny jdeme k centru, hledáme ho podle mapy. V centru dostáváme víno (každý dvě lahve v balení) a zjišťujeme, že vše potřebné máme na hotelu v recepci. Jdeme zpátky, já občas točím na kameru, ale chtěl bych si to tu projít v klidu a natočit město, jak žije.

11,30 Kája odchází z hotelu do města, Káťa nevím. Je krásně, ale chladněji asi 16°C a 80% vlhkost, což jde. Tomáš nevím. Pavel řeší na chodbě náš program v angličtině a také nějaké změny. Jdeme na ulici, chceme vidět představení a čuchat atmosféru. Schovávám kameru na pokoj – prší, škoda, vím, že by bylo co točit. Pavel s Tomášem kouří na lačno, což není zrovna zdravé, ale jim to viditelně dělá dobře.

11,45 Káťa píše dopisy a my, tedy Já, Tomáš a Pavel, odcházíme do ulic.
Před hotelem

11,46 Potkal jsem krásnou španělskou policistku, jdeme po ulici Fr. Ladreda, prší a Pavel s Tomášem na mě šťastně ukazují. Tedy ukazují na kolotoč, který se točí. Najednou slyším hudbu a v podloubí hraje španělské divadlo pro děti loutkárnu za paravánem – foukací harmonika a různě se točící loutky (jemná rakvičkárna). Děti se smějí, ale paní učitelky sledují děti. Jedna dokonce úplně u divadla, aby ji všichni viděli, jí oplatek. Jsou to javajky s maňásky dohromady.

12,00 Stojíme před surrealistickým kolotočem a nemám slov, špatně se mi popisuje něco tak nádherného. Na kolotoči je starý dvouplošník, ke kterému vede dřevěné schodiště (asi z lodi), letadlo se naklání ze strany na stranu. Drak vyplazuje jazyk. Chobotnice se zvedá a klesá, raketa vylétá až nad kolotoč, na principu vysokozdvižného vozíku, balon je jen tak volně zavěšen, loď se houpe a kouří, je to parník. Ponorka – vše v plechu a železe, úžasné a musí se to natočit. Takové kolotoče bych přál našim dětem! Basa, která hraje a houpe se, no nádhera. Odcházíme a mně se nechce.

12,05 Stojíme na schodišti, kde začíná hrát nějaké anglické divadlo – tedy ještě nehrají,  jen vyhrávají. Hrají za paravánem, zase rakvičkárna. Prdění, mlácení, bubnování, ale fajn, venku to je daleko lepší, než v divadle.

12,30 Obešli jsme náměstí, začíná to tu žít. Připravují se divadla a my jdeme do boční uličky na kávu, zapadáme do Cafe el patio. Je tu příjemně taková fajn malá hospůdka, šest otlačených stolů – viditelně začínají. Vyprávíme si o tom, jak je důležité umět alespoň trochu jazyk. Tomáš pije pivo a kouří a je zase spokojený. Pavel pije kávu a kouří.

12,46 A my pořád debatujeme. Hudba – znám ji, ale nemůžu si vzpomenout na název. Pavel povídá, jak ho přijímali do firmy – nechte si to vyprávět.

12,55 Odcházíme z Cafe el patio. Plaza Mayor

14,20 Po obědě Pavel prohlásil: „To bude chtít si pořádně vyčistit zuby, když jsme si je zadělali tak neskutečným způsobem.“ Všichni se smějeme. Tedy já a Tomáš. Katka odešla a Karel také. Karel se šel procházet na pokoj a Katka hledá dárky.

14,30 Sedíme ve „foajé“ (zase nevím, jak se to píše) a kluci kouří, pozorují život kolem. U výtahu sedí úplně bledá, stará paní, nad kterou stojí mladá žena. Je ustaraná a se strachem v očích se dívá na ženu pod sebou. Tiše si povídají. Vzpomínáme na domov. Na obědě se už známe s číšníkem, bulharským souborem, Španěly z Barcelony, dnes přišli i Rusové z Moskvy. Známe: Natašu, Ivana, Katrin z Barcelony, Johna z Londýna, Ingrid se Stockholmu a Edberga, nevím přesně odkud. Nádherná atmosféra, uvědomuji si, že jsme všichni stejní, i když každý úplně jiný. Jsme v supermarketu a vybíráme tady nějaké to jídlo a vitamíny, Kájovi nezdravou kolu a Káti zdravý džus. V oddělení ryb jsem ještě neviděl tolik druhů darů moře, hlavně tam byl plný pytlík, tak 10kg, krabů, kteří se v tom pytlíku hýbali – evidentně žili.  Vůbec nevím, jestli se mi to líbilo nebo ne. Jestli jsem s tím souhlasil, nebo ne. Rozhodně mně to přitahovalo. Bagety 10,- Kč, jogurty 40,- Kč, dokonce plato za 20,- Kč, pak plato za 35,- Kč. Jídlo jinak přibližně stejně drahé, jako u nás.

16,05 Začínáme zkoušet, máme malé zpoždění, Káťa pije Brandy s džusem. Blesk, rána a průtrž mračen. Nádhera, právě vrzly dveře od skříně. A prší jako z konve! To je slabé slovo, je to ještě horší. Potoky vody se valí z nebe. Z cest a chodníků se rázem stávají řeky a potůčky, něco takového jsem ještě neviděl.