Den jedenáctý - 15. 5. 2001

6,05 Jako obvykle vstáváme velmi brzy, ranní hygiena, rozcvička a příprava na další náročný den. Rozbor včerejších představení. A to vše musíme stihnout do 10, 15, kdy se probouzíme. Tedy já a Pavel. Katka je už dávno vzhůru, dokonce se opaluje na schodišti, je posedlá tím, že přijede domů neopálená.
11,15 Jdeme za Katkou na schodiště a zjišťujeme, že zde nesvítí slunce. Přemlouváme ji, a tak jde s námi do města na kávu s mlékem. Jde tam, a to je pravda, v tričku jen s ramínky, aby se opálila. Všichni se po ní otáčejí, protože zde chodí v bundách. Je 24°C, teploty se ještě velmi rychle mění.
11,35 Pavel se projevil jako skvělý manažer. Děláme si z něho srandu, ale on skutečně od té doby, co jsme přijeli do Španělska, prohlíží poctivě každý den všechny noviny. Otravuje stánkaře a dokonce i turisty. Svou angličtinou se snaží všem vysvětlit, že tady hrajeme a že čeká na kritiku. Dnes se dočkal, ve všech novinách vyšel článek o našem představení.
11,50 Všichni sedíme na pokoji a Katka s Tomášem se snaží přeložit články. Jeden je celý kladný a ve druhém je i kritika záporná – plně nechápeme, ale necháme si ho přeložit – tedy Káťa ho přeloží, ale musí na to mít čas.
13,15 Vyměňujeme si marky na pesety a je vedro, 31°C. Bankovní úřednice je nepříjemná, nepomohlo ani mé příjemné zvolání „ola“.
13,30–14,00 Obědváme
15,25 Karel, Tomáš a Katka jsou na svých pokojích. Pavel listuje novinami, koupil jich dnes za 10000 peset, což je na naše asi 2000,- Kč. Má jich kolem postele desítky a vystřihává články. Je ve svém živlu. Naše fotografie je i v Bravu, což ovšem není to Bravíčko, jak jsem si myslel, ale časopis místního divadla.
Za 5min vyrážíme opět do San Nicolas, kde se nám předevčírem hrálo tak skvěle. Uvidíme, co dnes.
15,43 Všichni již 15min čekáme v nastartovaném Sigfriedovi a Tomáš nikde.
15,45 Tomáš přibíhá jako obvykle ve skvělé náladě. Promiňte, ale byli jste příliš rychlí. Jako vždycky všechno posuzujeme podle sebe. Přesvědčit ho, že on byl příliš pomalý, se nám nepodařilo. Nálada skvělá.
15,55 Jsme u divadla! Nikde nikdo.
16,15 Pořád ještě nikdo. Kulisy máme ve stínu před divadlem, ale pořadatel se neukazuje.
16,30 Káťa se opaluje, situace jinak stejná.
16,35 Pavel a Tomáš odcházejí do centra zjistit, co se děje. Káťa se převalila na pravý bok, já a Karel vyprávíme. Jinak ticho.
16,51 Projelo auto, zvedl se prach, který dopadá na zvolna se opékající Katku.
Přicházejí kluci a přinášejí nám zprávu, že hrajeme až ve 21 hodin. Je to k vzteku. Znovu nakládáme a nadáváme. Karel zamyká káru a chce odjet… Tomáš a Pavel se začínají smát… Nevíme, co se děje. Pavel říká: „Ale nic, my jsme si z vás vystřelili.“ Znovu vykládáme káru, tentokrát nenadáváme, ale všichni se od srdce smějeme, byl to od nich fakt dobrý fór.
20,10 Je po představení a holky nám píší do deníčku. Jsme šťastní, bylo to povedené představení. Všichni se smáli – tedy skoro, dva lidé nechápavě odešli, ale to nevadí, to zažíváme i doma.
20,28 Kára naložená, Karel odjíždí a my jdeme do Brava na další a poslední představení.
20,35 Úžasné představení "Lakomec". Celé se to hraje s vodovodními kohoutky a Lakomec neshromažďoval zlato, ale vodu. Fakt jsem se bavil, i když jsem nerozuměl.
21,41 Velkolepý aplaus, ale krátký. 3x se komedianti vrací, rozžíhá se divadlo, lidé odchází, my jsme na posledním balkonu, takže ještě vidíme, jak umělec zakopává a padá na prkna, která znamenají svět, vyskakuje a běží zatáhnout kohout, neboť na to zapomněli a při děkovačce tekla voda do vaničky. Ta přetékala a valila se dál do scény a do diváků. Úžasné! Nevím, co by se dělo u nás, kdyby do koberců tekla voda, ale tady se všichni smějí.
22,00 Jsme na večeři, už se všichni známe, ale jménem znám jenom Kika, Pavlu, sebe, Pavla, Káju, Tomáše, Katku, Mata–Hynka, Dirka, Mistra Paca, Tonyho Zafru a to je vše, na ostatní se jenom směji.
22,45 Jsme na závěrečném večírku. Tedy já, Tomáš, Káťa a Pavel. Karel si šel na pokoj poslouchat Olympik. Užil si těch večírků už dřív.
Je to pěkné doupě, hrozný rámus a kouř a tma.
Odcházíme na náměstí Plaza Mayor, kde chvíli postáváme a ve 23,55 odcházíme do baru Santana v ulici Frederica č.p. 5. Tam je úžasně. Bavíme se, i když já umím jen česky. Přichází Kiko a tvrdí mi, že musím ochutnat Brandy Mango. Já se mu snažím vysvětlit, že nemusím vše ochutnávat, že ke štěstí mi stačí to, co už znám. Po několika minutách podléhám a Kiko objednává 2X brandy (pro mě a pro Pavla) - je opravdu dobrá. Venku před barem dávám ochutnat i dalším a vzpomínám si na mystérium Svatba v kádi. Kousek jsem si zahrál. Potom zase já objednávám Pavlovi a Kikovi, to se prý tak dělá. Přichází ke mně dva Brazilčani a chtějí si se mnou vyprávět o představení. Nerozumím jim, a tak volám na Katku. „No, no, no, no,“ zastavují mě a chtějí si povídat bez překladatele. Je mi fajn.
Vidím u baru nějaké ráčky – snad krevety. Chci ochutnat. Beru si první potvoru a moc mi nechutná. Říkám si, musíš to zkusit znovu a přijít tomu na chuť, a tak si dávám další. Je to ještě horší než první. Samé kůstky a taková hořká chuť. Asi při páté krevetě ke mně přichází Tomáš a vysvětluje mi, že to, co jím, jsou hlavičky, které jediné se z toho nejí. Jsou to vlastně takové vajgly z cigaret. Až teď mi dochází, že ten talíř nebyl pro všechny, ale zůstal po někom. Číšník trochu provinile a trochu škodolibě odnáší talíř. Není mi nejlíp.
Kolem druhé hodiny ranní jsem zjistil, že se jazykové bariéry prolamují a i já už rozumím španělsky. Je to takový malý zázrak. Tomáš se baví skvěle. Katka je ve svém živlu, protože mluví už jako doma česky – je k nezastavení. Pozoruji ji, jak rozkládá rukama a směje se. Jsem na ni pyšný. Pavel a já odcházíme ve 3,15 min. Katka si ještě pořád povídá s Dirkem, zatímco jiné černovlásky krouží kolem a očividně touží naši Káťu vystrnadit. Podařilo se jim to až s pomocí Kika ve 4,10 – to jsem tam já už dávno nebyl a Kiko řekl Katce: „Měla bys už jít spát. Jsi moc mladá. Jsou tady starší, které by si s Dirkem také rády povídaly.“ Katka poděkovala, srdečně se rozloučila a odešla na hotel. Přichází ve 4,35 min.
Tomáš se ještě nevrátil, ale nemám strach, neboť, když píšu tyto řádky, je teprve 10,15.
10,20 Už zase nerozumím španělsky.