Den desátý - 14. 5. 2001

7,45 Káťa klepe na náš pokoj. Vstáváme.
8,10 jdeme nakupovat. Do naší pekárny a potom ještě do jedné, jinak se otvírají potraviny v 9,30.
Obchodníci jsou úslužní, dokonce se nám stalo, že jsme si koupili mléko a kakao, zaplatili a pak jsme uviděli salám. Vrátíme se k pultu a mezitím přijel pekař. Ukazuji prodavači, že si má přebrat zboží, ale on ne a obsluhuje nás. Nakrájel nám salám a pomalu nám vysvětlil, kolik to stojí, zatímco "zásobovač" čekal, až nás obslouží. Cítili jsme se opravdu jako zákazníci.
8,30 Snídáme. Tedy já, Karel, Pavel a Káťa – Tomáše chodíme každých pět minut budit, vždy já, Pavel a Káťa, Karel odmítá. A zase já, Pavel a Káťa.
8,55 Tomáš se sprchuje a hned ze sprchy vybíhá do auta. Odjíždíme, na chodbě po nás zůstaly jen mokré Tomášovy stopy – pardone.
9,15 Skutečně vyjíždíme do Palencie – cesta je klidná – odpočíváme, Karel řídí, Tomáš i po sprše spí, Káťa spí také a my s Pavlem si povídáme, nálada úžasná. Kolem příroda jako ve Dvoře Králové v Safari – teplo, ale není to jako včera.
10,40 Za Valladolidem najednou červená "Stůj!" Karel brzdí, vozík se řítí a, i když je bržděný, tlačí nás do křižovatky. Konečně stojíme. Vyšlo to přesně na bílou čáru. Najednou vidíme pána – běžce, který celý ztuhlý, asi má problém s achilovkami, běží v protisměru. Pavel křičí: „Forest Gamp“ – nikdo se nesměje, je mu totiž až příliš podobný.
10,45 Opouštíme křižovatku a myslíme na běžce, který si tak ničí zdraví. Co ho k tomu vedlo?!
10,50 37 km do Palencie, je to fajn – utíká to.
11,10 Palencia – jsme ve městě a už zase začínáme hledat divadlo. Španělská vesnice je hrůza, ale španělské město, to je na orientaci něco nepředstavitelného. Kája má zablokovanou páteř, masíroval jsem mu ji ráno, ale nepomohlo to.
Pavel a já si okusujeme nehty – napětí. Zase stejná situace, jsme sice u divadla, ale všude jednosměrky a my stojíme i s károu v křižovatce. Káťa s Pavlem vyskakují za jízdy a Karel, já a Tomáš, tedy i Helmut a kára, jedeme jediným možným směrem, vpravo. Naštěstí je zde zastávka autobusu, takže tu můžeme chvíli stát, jinak se valí jedno auto za druhým. Objíždíme bloky, máme tu mít rezervovaná 2 místa pro auta.
11,55 Jsme na místě a chystáme se na dvě představení v 15,00 a 19,00.
14,10 Karel se vrací z hor a má skvělou náladu (vždy, když má dobrou náladu, tak říkáme, že se vrátil z hor). Doufáme, že druhé dětské představení bude lepší! 
16,05 Doufali jsme marně. Byla to hrůza, nevím, kde to bylo horší, jestli v Juana Bravo a nebo tady. A Káťa tvrdí, že tady. Je z toho dost ostré vyměňování názorů. Káťa a já za zavřenými dveřmi šatny. Kluci – tedy Tomáš a Pavel - sedí na schodech a Karel se jde opět projít.
Káťa brečí a křičí po mě, že se mnou nikdy nechtěla hrát. Chce se mi ji zbít. Jdu se projít, zatímco Káťa se sprchuje.
17,30 Vracím se z procházky, jsem mokrý na nit. Prší jako obvykle z konve. Káťa na mě čeká neosprchovaná – neteče voda. Měla jít raději se mnou. Objímáme se, já se jí omlouvám, udobřujeme se, je to krásný pocit.
19,10 Začíná další představení. Tentokrát pro rodiče s dětmi. Tedy dobrovolníci, jen ti, co se jim chtělo. A nebylo jich mnoho. Hraje se nám krásně, je to poetické představení. Káťa zase ve svém živlu a tak jsem závěr trochu vypustil, ať si také zahraje (to jsem si vymyslel, já nikdy nic nevypouštím). A zahrála si, jen to trochu přetáhla, a tak asi ve 20,20, kdy se ještě hraje, vypíná hlavní technik elektriku. Potlesk jen krátký, aby se zbytečně nic neprotahovalo. Lidé jsou nadšeni a loučí se s námi opravdu vřele. Škoda, že jsme je neviděli. Jen pár odvážlivců se představilo a zapálilo zapalovače.
20,25 V rychlosti sklízíme a jedeme v hustém dešti do Segovie. Vzpomínáme na to, co jsme prožili, tedy já – ostatní mlčí. Nálada je fakt skvělá.
22,45 Po revolučních písních se vzpomínkou na vlast, zpěváky a sportovce přijíždíme do Segovie. Chystáme se na večeři a Karomato. Káťa se předklání, něco hledá a už dvakrát spadla do zavazadlového prostoru. Nálada skvělá, máme hlad… V autě občas něco píská.
22,56 Stojíme před hotelem. Pavel, Tomáš a Karel běží na večeři. Já a Káťa na Karomato. Stojíme venku a díváme se přes okno, je nás tam takových víc. Je to zase rakvičkárna.
00,25 Jsem na pokoji a píšu – brzy usnu.