Září + říjen 2014
Je 31.10.20014 poslední říjnový den letošního roku. Je pátek večer a
já se snažím psát zprávu do imaginárního světa, vám skutečným, o tom, co
se mi stalo a co jsem prožil v reálném, viditelném světě a jen
nenápadně, mezi řádky, můžu psát o světě neviditelném, který určitě
existuje, ale jen někteří v něj věří.
Je to zvláštní, posílám zprávu do fiktivního světa, který je míň reálný
než nebe anebo peklo.
Ten virtuální, viditelně neuchopitelný svět – internet, jehož zprávy
sledujeme a jemuž věříme...
Září: 19 pro mě krásných představení a ještě úžasnějších setkání. Tento
měsíc jsme si opravdu užívali, protože jsme nemuseli po představení
většinou nikam odjíždět. A tak jsme si vyprávěli s diváky a užívali si.
A kluci technici uklízeli... To bylo pro mě úžasné, protože to jsem nikdy
předtím nezažil a dost mi vadilo, že si po představení nemůžu ještě
popovídat..... je to luxus... Taková POINTA takové DOZNÍVÁNÍ. Já to tak
potřebuju!
Jinak v září pršelo 23 dnů a když uvážím, že většinou se hrálo venku
a s deštěm byl problém jen ve Frýdku-Místku na festiválku Jan Session, pak, díky
BOHU, to nedopadlo špatně.
V říjnu 27 představení. V první časti měsíce hlavně Labyrint - to si tak
užívám a někdy pozoruji, jako by školní představení fungovalo
víc než večerní. Což je způsobeno asi tím, že textu je tam opravdu
hodně a je náročný a unavený večerní divák po celodenním shonu, ač se snaží
seč může, často usíná ... Jeden můj známý mi říkal: „Usínám, ale rád se
vracím.“ Studenti jsou na tom mnohem lépe, jsou totiž svěží i po těžké
noci, neboť jsou uvyklí studovati a do hlavy vštěpovati-sázeti vědomosti v
takové kvalitě a kvantitě, že i Komenský by se divil, co všechno se dnes
učí.
Největší vyznamenání měsíce: V Dobrušce mi někdo po představení
Labyrintu na zašpiněné zadní dveře dodávky napsal prstem: " Díky za
pohádku o LÁSCE"
Byl jsem u Rýgrových a na Hvězdě. A co jsme tam zažili, nemohu nikomu
vyprávět - stejně byste nevěřili.
Byl jsem v Rychnově nad Kněžnou, v Neratově v kostele jsem se díval na nebe, dostal jsem nový kufr a knihu o stoletém staříkovi a taky "Touhu věků", která, jak doufám, mě neopustí.
Byl jsem týden v Praze a všechno to tak rychle uteklo.
Byli jsme v Dolanech v komunitě Blahoslavenství, úžasné místo, úžasní
lidé, ticho a pokoj. V tom pokoji Eva s Terezkou malovaly. A já dopsal
scénář O DĚDOVI A HOLČIČCE, KTERÁ SE JEŠTĚ NENARODILA.
Na konci listopadu se, doufám, ozvu.... ........píšu vám a vlastně i
sobě, kteří, každý sám, plujeme v imaginárním moři informací, které
evidentně existuje, i když vlastně není a vůbec mu nerozumím. A bojím se
slovíček ERROR, RESET, DELATE a END.
Naopak doufám v ENTR, že když ho zmáčknu, dostane mě k vám ...
