Srpen 2014
Omlouvám se, že nenapíšu zprávu o srpnu, který byl tak přenádherný. Tolik
slunce a bouřek. A zase slunce a bouřky a pak nádherné východy a ještě
nádhernější západy. Když jsem byl kluk, měl jsem rád východy. Pořád jsem
odněkud utíkal, teď hledám cestu zpátky, to hledání je nádherné a přitom
si pořád hraju. Užili jsme si Jemniště, Telč, tady jsme mohli být
všichni, Mirotice, Turnov, Vimperk, Kostelní Vydří, kde jsem slyšel přenášku o nebi. Zabloudil jsem v
Polsku, aniž bych věděl, jak jsem se tam dostal. Na cestě zpět jsem vezl
do Prahy dva skvělé polské kluky, kteří ji toužili vidět tolik, že opustili
svůj rodný dům, rodiče i kamarády. Viděl jsem tančit Veselí nad Lužnicí a Vsetín plný radosti. Viděl jsem provazochodce, jak jezdí, skáčou, chodí i leží na volném i vypnutém laně.
Ale hlavně jsem byl v Sedlišti na prapodivném setkání "Dívej
se, poslouchej a pak vstaň a leť." Bylo to úžasné setkání.
Ti co viděli, pomáhali těm, co nevidí. A ti, co neviděli, zase říkali těm, co vidí, co slyší. Neboť, a to je známé, ti co nevidí, lépe slyší.
Ti co chodili, pomáhali těm, co chodit nemohou a ti, co chodit nemohli,
zase říkali těm, co chodit mohou, co cítí, neboť, a to je známé,
rychlochodci a běžci cítí daleko míň, protože nemají čas, neboť jsou v
pohybu. Jsou takzvaně necitliví.
A tak jsme tam pomáhali jeden druhému a ten druhý třetímu, třetí
čtvrtému, čtvrtý pátému, pátý sedmému, a ten sedmý šestému a ten šestý
sedmému ano, někdy i dva pomáhali jednomu někdy i tři pomáhali jednomu
a pak, aby se nezapomnělo na osmého, protože ten pomáhal několika
najednou, jsme šli pomoct zase jemu. Bylo potřeba i hodně děkovat,
prosit a omlouvat se, protože bez toho to prý nejde.
Jenom ne lítost, ta totiž nikomu nepomůže a navíc vás svazuje.
„Lítost vás nenaučí létat,“ říkal nám "lektor" létání. Byl takový nenápadný, chodil mezi námi a jen občas nám ukazoval, co máme dělat. Byl tak nenápadný, že jsem si ho kolikrát ani nevšiml.
Často jen šeptal. Jednou jsem ho ale slyšel, dost zřetelně říkal: „Čím víc toho můžeš, tím víc chceš a tím jsi těžší. Nejde o váhu. Jde o lehkost tvého bytí. Létat můžeš i tlustý, ale musíš mít jedinou touhu. Říkám ti jedinou...doletět domů. Tam nedojdeš ani nedojedeš. Tam musíš doletět.“
Přijel jsem pozdě a odjel jsem dřív. Jsem necitlivý rychlochodec, který
je nervózní, když se zastaví. A tak jsem neodletěl, jen odjel ...
Ale já se tam vrátím a naučím se létat. Ať už v Sedlišti, anebo někde
jinde. Lektora létání znám. Jen si musím udělat čas a zavolat mu a dát
si s ním schůzku.
