Prosinec 2014

PF 2015

 
   Zvláštní, jako by to všechno byl jen sen. Odehráli jsme 55 představení, ujeli 3 225 km. Tři a půl týdne jsme prožívali úžasně únavnou atmosféru divadelně fantaskního kouzla. Hrajeme, přejíždíme, jíme, spíme, stavíme, zkoušíme, hrajeme a pak znovu dokola s občasnými změnami.,,,,Pro někoho krása, pro někoho  hrůza, pro někoho romantika a pro někoho opruz. Pro mě je to nádherná práce, za kterou jsem moc vděčný.....
Při nastavování světel jsem spadl z žebříku a, díky  Bohu,  jen naražená kostrč mi připomínala zbytek betlémského  hraní, abych  byl  opatrnější. Byli jsme na 32 místech  jižních a západních Čech, severní Moravy a v Praze, ale asi nikdy nezapomenu, jak jsme přijeli do Valašského Betléma. Je to vesnice v horách, kde se sjíždějí lidé jen na dobu  adventní a vánoční.  A po Vánocích se zase  stahují zpět do svých  celoročních domovů.  Bylo to zvláštní, protože jsme tam museli jít pěšky do kopců asi jednu hodinu . Nesli jsme betlém a loutky a praktikábly. Pomáhali nám lidé z vesnice a babičku  nesli v takové sedačce,  protože by to sama určitě nevyšla.
    Když jsme tam došli, byli tam jen dřevěnice a seníky,  tři krávy,  spousta ovcí a také oslík, ale hlavně  spousta  rodin. Chlapi tam  připravovali ohně, kvůli teplu a světlu. A ženy nám daly ze stejného důvodu polévku, horký čaj a slivovici...
Počkali jsme na první hvězdu,  pak  jsme  přiložili do ohňů a začali hrát.
    Když anděl  Gabriel zvěstoval Panně  Marii - začalo sněžit, sníh jen tak zlehka poletoval..
    Když jsem šel  s Marií do Betléma,  přidal se  severák a chumelilo tak, že jsme skoro neviděli na diváky.
     A když jsem bušil  do vrat  a prosil, aby nás někdo pustil do svého domova, aby tam  Marie  mohla porodit  Ježíška,  uslyšel jsem  vlky!!! Nikdy jsem vlky výt  neslyšel, nikdy jsem neviděl jejich oči... dostal jsem strach, přestal  hrát...
    "Hrejte dál," řekli chlapi:"nic si nedovolí,  jen nás zkouší. Jo,  kdyby zjistili, že se bojíme, to by byla jiná......" A tak jsme hráli dál.
     A skutečně,  nic si nedovolili, jen běhali v kruhu v uctivé vzdálenosti. Příjemné to nebylo, ale vydrželi jsme  to.
      A když andělé zpívali „Gloria in excelsis Deo“,  vlci zmizeli, utichl vítr, přestalo sněžit, vyšel měsíc. A hlavně  obrovská úleva, klid a pokoj.
      V  první řadě,  hodně na boku, seděla  těhotná žena  s malým chlapečkem, který bezstarostně spal na jejím břichu. Ona ho jednou rukou objímala  a zároveň přikrývala  a druhou se podpírala, aby nespadla z dřevěné lavice. A v téhle nepohodlné poloze se šťastně usmívala.........
Ten večer  byl nádherný. Povídali jsme si a jedli - jen tak trochu, protože byl půst -adventní. A taky jsme zpívali - jen tak potichu, abychom  nerušili děti- už spali. A taky jsme pili čaj a slivovici. Jen tu jsme pili hodně, protože byla zima – velká!!!
Spali jsme na seně, bezstarostně  až do bílého rána......
Když  jsem vstal  a běžel na místní lesní toaletu,  potkal jsem šťastně se usmívající ženu- držela v náručí novorozeně.....
"Krásné a Požehnané ráno, " volal jsem na ni a běžel dál k lesu, aniž bych si uvědomil, co se stalo.....
"A taky hodně šťestí ," odpověděla mi vesele žena.
Až  když jsem se vracel z lesa, došlo mi, že se stal zázrak......
Nádherný a zázračný moravský týden.

Jsem unavený, řídím auto, přejíždíme na pár hodin domů a pak do Prahy .
Asi jsem divný, ale dělá mi velkou radost pořád dokola hrát příběh o narození Ježíška,
pořád dokola zpívat stejné koledy a pořád dokola říkat, že Bůh  nás miluje VŠECHNY a že se narodil VŠEM - nejen nám  křesťanům, nebo, nedej Bože,  nám katolíkům.... Narodil se i darebákům...tomu věřím.
         No a tak,  jak si řídím auto a  myslím na to,  co bude večer a jak ráno musíme vstávat ve 3:30, abychom před  7 hodinou  byli v  Praze v divadle a  že  musíme jet pro  Zdenu,  napadlo mě, že pro tento případ je dobré, že vím, že kromě toho, že jsem katolík,  jsem i poměrně slušný darebák. 
A  že Ten, který stvořil všechno, mě miluje  asi víc jako darebáka než jako katolíka...i když mi věřit nemusíte, protože občas lžu.

Je uterý 30.12.,  týden  už nehraju, už jsem se vyspal, venku jasno, mrazivo, Terezka se připravuje na zkoušky, Eva dělá PFko a Jarda  opravuje  reflektory a dává do pořádku  sklad a věci z Betléma, David má dneska svátek, Evička přijede až ve tři, Karča (Jardova) zítra a Vítek s Katkou mají své rodiny a jsou štastní i bez nás -  uvidíme se až v novém roce 2015.

CO  SI PŘEJU  V ROCE   20015?

SNAD  POTKÁM  ANDĚLA   A  VYSLECHNU HO...
SNAD SI TU JEHO ZPRÁVU NENECHÁM  PRO SEBE  A  BUDU SCHOPNÝ JI  POSLAT  DÁL....

https://www.facebook.com/pages/Fretka430-photography/306988456136622?ref=hl

http://www.kulturne.com/clanek/na-divadlo-viti-marcika-prisly-davy-nezbylo-kousek-mista-vyberou-se-statisice


 

Prosinec 2014