Prosinec 2014
Zvláštní, jako by to všechno byl jen sen. Odehráli jsme 55 představení, ujeli 3 225 km. Tři a půl týdne jsme prožívali úžasně únavnou atmosféru divadelně fantaskního kouzla. Hrajeme, přejíždíme, jíme, spíme, stavíme, zkoušíme, hrajeme a pak znovu dokola s občasnými změnami.,,,,Pro někoho krása, pro někoho hrůza, pro někoho romantika a pro někoho opruz. Pro mě je to nádherná práce, za kterou jsem moc vděčný.....
Při nastavování světel jsem spadl z žebříku a, díky Bohu, jen naražená kostrč mi připomínala zbytek betlémského hraní, abych byl opatrnější. Byli jsme na 32 místech jižních a západních Čech, severní Moravy a v Praze, ale asi nikdy nezapomenu, jak jsme přijeli do Valašského Betléma. Je to vesnice v horách, kde se sjíždějí lidé jen na dobu adventní a vánoční. A po Vánocích se zase stahují zpět do svých celoročních domovů. Bylo to zvláštní, protože jsme tam museli jít pěšky do kopců asi jednu hodinu . Nesli jsme betlém a loutky a praktikábly. Pomáhali nám lidé z vesnice a babičku nesli v takové sedačce, protože by to sama určitě nevyšla.
Když jsme tam došli, byli tam jen dřevěnice a seníky, tři krávy, spousta ovcí a také oslík, ale hlavně spousta rodin. Chlapi tam připravovali ohně, kvůli teplu a světlu. A ženy nám daly ze stejného důvodu polévku, horký čaj a slivovici...
Počkali jsme na první hvězdu, pak jsme přiložili do ohňů a začali hrát.
Když anděl Gabriel zvěstoval Panně Marii - začalo sněžit, sníh jen tak zlehka poletoval..
Když jsem šel s Marií do Betléma, přidal se severák a chumelilo tak, že jsme skoro neviděli na diváky.
A když jsem bušil do vrat a prosil, aby nás někdo pustil do svého domova, aby tam Marie mohla porodit Ježíška, uslyšel jsem vlky!!! Nikdy jsem vlky výt neslyšel, nikdy jsem neviděl jejich oči... dostal jsem strach, přestal hrát...
"Hrejte dál," řekli chlapi:"nic si nedovolí, jen nás zkouší. Jo, kdyby zjistili, že se bojíme, to by byla jiná......" A tak jsme hráli dál.
A skutečně, nic si nedovolili, jen běhali v kruhu v uctivé vzdálenosti. Příjemné to nebylo, ale vydrželi jsme to.
A když andělé zpívali „Gloria in excelsis Deo“, vlci zmizeli, utichl vítr, přestalo sněžit, vyšel měsíc. A hlavně obrovská úleva, klid a pokoj.
V první řadě, hodně na boku, seděla těhotná žena s malým chlapečkem, který bezstarostně spal na jejím břichu. Ona ho jednou rukou objímala a zároveň přikrývala a druhou se podpírala, aby nespadla z dřevěné lavice. A v téhle nepohodlné poloze se šťastně usmívala.........
Ten večer byl nádherný. Povídali jsme si a jedli - jen tak trochu, protože byl půst -adventní. A taky jsme zpívali - jen tak potichu, abychom nerušili děti- už spali. A taky jsme pili čaj a slivovici. Jen tu jsme pili hodně, protože byla zima – velká!!!
Spali jsme na seně, bezstarostně až do bílého rána......
Když jsem vstal a běžel na místní lesní toaletu, potkal jsem šťastně se usmívající ženu- držela v náručí novorozeně.....
"Krásné a Požehnané ráno, " volal jsem na ni a běžel dál k lesu, aniž bych si uvědomil, co se stalo.....
"A taky hodně šťestí ," odpověděla mi vesele žena.
Až když jsem se vracel z lesa, došlo mi, že se stal zázrak......
Nádherný a zázračný moravský týden.
Jsem unavený, řídím auto, přejíždíme na pár hodin domů a pak do Prahy .
Asi jsem divný, ale dělá mi velkou radost pořád dokola hrát příběh o narození Ježíška,
pořád dokola zpívat stejné koledy a pořád dokola říkat, že Bůh nás miluje VŠECHNY a že se narodil VŠEM - nejen nám křesťanům, nebo, nedej Bože, nám katolíkům.... Narodil se i darebákům...tomu věřím.
No a tak, jak si řídím auto a myslím na to, co bude večer a jak ráno musíme vstávat ve 3:30, abychom před 7 hodinou byli v Praze v divadle a že musíme jet pro Zdenu, napadlo mě, že pro tento případ je dobré, že vím, že kromě toho, že jsem katolík, jsem i poměrně slušný darebák.
A že Ten, který stvořil všechno, mě miluje asi víc jako darebáka než jako katolíka...i když mi věřit nemusíte, protože občas lžu.
Je uterý 30.12., týden už nehraju, už jsem se vyspal, venku jasno, mrazivo, Terezka se připravuje na zkoušky, Eva dělá PFko a Jarda opravuje reflektory a dává do pořádku sklad a věci z Betléma, David má dneska svátek, Evička přijede až ve tři, Karča (Jardova) zítra a Vítek s Katkou mají své rodiny a jsou štastní i bez nás - uvidíme se až v novém roce 2015.
CO SI PŘEJU V ROCE 20015?
SNAD POTKÁM ANDĚLA A VYSLECHNU HO...
SNAD SI TU JEHO ZPRÁVU NENECHÁM PRO SEBE A BUDU SCHOPNÝ JI POSLAT DÁL....
https://www.facebook.com/pages/Fretka430-photography/306988456136622?ref=hl