Listopad 2014
Zpráva listopad
Blíží se konec listopadu a my začínáme prosit. Nikdy mě nenapadlo, že prosinec je od slova prosit. A ani nevím, jestli to tak opravdu je, jen mě to teď napadlo a líbí se mi to, poněvadž začíná doba očekávání a hledání, přání a prošení… doba adventní.
Moje babička se mě vždycky ptala: „Už jsi napsal Ježíškovi, co by sis přál pod stromeček?“
„Jasně,“ odpověděl jsem. Už před svatomartinskou husou jsem měl vše
sepsané a věděl jsem, po čem toužím a co chci.
Letos jsem to nestihl, promiň, babi. Neměl jsem čas, psal jsem.....
O Holčičce, co se ještě nenarodila a taky o jejím dědečkovi,
O oslu Abrahámovi a koníčku Apačovi a O stromu, co mluví. A taky o strachu z umírání a o usínání, o létání, o doutnání a doufání. A o snění, ale hlavně o naději, že smrt není ...
Tedy je, ale věřím, že i ubožák ji přežije .....
Nestihl jsem napsat Ježíškovi, protože jsem také hrál, jen pětkrát, ale
stálo to za to. HorkávanaNeveklovSvatáAnežkaUvrbyStrýčice.
Bylo to tak rychlé, že jsem to nechal dohromady.
Nestihl jsem napsat Ježíškovi, že mu moc děkuji za všechny ty roky
a ty dárky, co jsem dostal a kdyby mu letos pro mě nic nezůstalo, že
nevadí, stačilo by mi, kdyby za mnou přišel, třeba až po Vánocích. Vím, že toho před Vánoci má hodně. Anebo v novém roce, to už nebude mít tak pilno.
Anebo o Velikonocích, to už bude sám....
Nestihnu mu už asi napsat, protože letos vyjíždíme hrát „Betlém“ hodně brzy.
Těším se na koledy a radost z narození Ježíška. Toho, který se sice už
dávno narodil, ale přitom se má narodit až za měsíc.
Zároveň je mi však trochu líto, že Advent jakoby nebyl a že místo, aby se
na náměstích zapalovaly adventní věnce, rozsvěcují se vánoční stromečky.
Možná je to strach z ohně anebo chyba nás vypravěčů, že nevyprávíme ten
příběh pěkně od začátku až do konce a že naopak oslavujeme v hospůdkách
narození dítěte, jehož matka ještě neví, kdy, kde a jak bude rodit........
Co já? Jak budu prožívat ADVENT?
Každé ráno budu stírat rosu z oken naší dodávky a když zamrzne,
budu v duchu nadávat a budu ji seškrabávat škrabkou, kterou jsem si
již k tomu účelu pořídil. Budu seškrabovat zmrzlou rosu, po které
naši předci tak toužili. Budu zpívat víc než padesátkrát Narodil se
Kristus Pán a přitom budu v duchu prosit nebesa, aby seslaly
SPRAVEDLIVÉHO.
PS. Omlouvám se, píšu to všechno v jednotném čísle v „ich“ formě, to se tak
říká, ale nehraju ani nežiju sám.
PŘEJI VÁM VŠEM POŽEHNANÝ ADVENTNÍ ČAS, VÍŤA
