Červen 2014

Krumlovské slavnosti

 Zpráva z Francie 2014

Když přemýšlím, co napsat o Francii, a prohlížím si 40 stránek “deníčku”,
uvědomuju si, že na sepisování všech zážitků není ani čas ani vhodná chvíle.
Tak asi jen to, že to byl úžasný pracovní zájezd, kde jsme mohli na třech festivalech poznat :- nádherný venkov okolo Bordeaux.
Penzion Apač, pana Morise a jeho ženu a třicetiletého koně, podle kterého se celý pension jmenoval.
Osobně jsme poznali 62 skvělých Francouzů (Filipa, Marion, Sama, Claudii - česky mluvící Francouzsku, Simona, Kiliána a zbylých 56, které, nezlobte se, nevypíšu).
Viděli jsme katedrálu v Perigneu, 8 divadelních představení, 2 kapely- jedna punková dechovka. Navštívili jsme jeden vodní mlýn, obchod se sýry a vínem a já vypil 40 káv. A také jsme odehráli 13 představení. Z toho 3 představení v šapitó, kde bylo 48° Celsia.

I když byl zájezd celkově dost horký, a já vedro nesnáším, vracel jsem se s pocitem vlídného hřejivého přijetí a touhou psát...
  A také jsem si uvědomil, že Francouze i Francii mám rád, což jsem při průjezdu Francií po dálnici a setkání s místní policií necítil.
------------

Po Francii jsem byl dva dny doma a v pátek jsem jel hrát do Prahy
Robinsona pro děti předškolního věku - dobrá škola vyprávět někomu
příběh, který nemohou pochopit....
Pak v sobotu v Ledcích- úžasné představení. Tedy pro mě. Mělo se hrát v kostele u statku Petra Vaništy, ale přišlo mnoho lidí, a tak jsme kulisu ŠÍPKOVÉ RŮŽENKY přenesli před kostel na malý hřbitov - zahradu mrtvých, to je špatné vyjádření, spíš zahrada vzpomínek. A tam jsem hrál. Díky, rád vzpomínám.
Další den v Třebíči - nádherné město, fotil jsem si baziliku a také  židovský hřbitov, kam  jsem s Davidem po představení zajel....
V pondělí 16. 6. v Nečíně představení na přírodním hřišti, „odpočivališti“, oáze, parku, možná i budoucí bylinkové zahrádce anebo jedlém lese...Vše bude záležet jen na lidech, jak tu nádheru využijí. Ale hlavně to bylo představení pro skvělé lidi a rodinu Evy rozené Marčíkové a i když rodina nejsme, přišlo mi, jako bychom rodina byli.
19. 6. v Praze na Zahradní slavnosti jsem přišel o hlas, neboť jsem se sice pečlivě připravil a vzal si vše na ozvučení: zesilovače, stojany, tlampače, ale zapomněl jsem si mikrofon. A tak jsem hrál pro skvělé publikum na zahradě u živého plotu, kde jsem měl za zády dělníky, kteří pracovali, seč mohli, aby stihli dokončení bazénu.
20.6. -21. 6. KRUMLOVSKÉ SLAVNOSTI - v pátek v 21,30 jsem začal hrát Robinsona - bolely mě hlasivky, jako ostatně již několik let v tuto dobu, ale hrálo se mi, jako bych ani nehrál... Ta atmosféra toho místa a té doby je jedinečná.  Jen na konci jsem vytáhl na "loď" paní v náladě  a přišel velký strach, aby nespadla.
22. 6. JIHLAVA, pouť u sv. JANA. Čtyřikrát jsem tam byl, čtyřikrát jsem zabloudil, vždycky jsem měl problém s hlasem... Jednou jsem dokonce nemohl mluvit a představení se nedohrálo, ale vždycky se tam těším a cítím se tam, jako bych se odněkud z velké dálky vracel domů... Jak je ale možné, že vždycky zabloudím?
23.6.  Robinson pro Milana Sklenáře a jeho děti a také pro opravdického Robinsona, který čeká na záchranu někde na ostrově.
24.6 Další den pro školku velkého umělce a hledače da Vinciho v Dolních Břežanech, ale hlavně pro děti, co uměli pozdravit a chtěli mi pomáhat, aniž by mě znali. Pro učitele, ale i všechny, které jsem nemohl vidět ani poznat, protože ta školka, škola i to místo je touhou po něčem krásném novém. A nebo ne novém, jen zapomenutém...
29.6. - 30. 6.  Nýrsko + Křemže. Poslední víkend školně prázdninový byl ve znamení vedra a dusna, pak bouřky a v neděli dokonce chladna. V Nýrsku i Křemži se mi hrálo úžasně, i když každé představení bylo úplně jiné.
Uvědomuji si, že popisovat jednotlivá představení ve zprávě má jednu nevýhodu a to, že, jestli to vůbec někdo bude číst, může se stát, že ten jeho zážitek z jeho představení tam vůbec nebude anebo bude mít pocit opačný... Tak promiňte.


 

Červen 2014