Co připravujeme
Noemova archa
Před rokem a půl, přesně 28. 2. 2014, to se nedá zapomenout, mi zavolal Jakub Tomoszek z Českého Těšína, jestli bych prý nenapsal scénář k Noemově arše. A také, zda bych, tak jak jsem zvyklý, neudělal muziku a Eva loutky. Jednoduše řečeno, jestli bychom nepřipravili jako rodina představení pro loutkové divadlo Bajka.(Od roku 2008 patří, vedle České a Polské scény, k Těšínskému divadlu v Českém Těšíně. Původně to bylo Loutkové divadlo Polského kulturně-osvětového svazu (PZKO) v České (Československé) republice, které vzniklo v roce 1948 – až teď mi došlo, proč mi Jakub volal právě v ten osudný den onoho osudného února. Vždycky hráli polsky, až poslední 3 léta, podzimy, zimy a také jara začali hrát v „moravském“ Slezsku i česky.) A já, což byla pravda, mu říkal, že nemám čas a že jestli by to nepočkalo rok. Tak příští září 2015. A myslel jsem si, že nepočká. Ale Jakub že jo, že on si rád počká, což mě překvapilo - Jakub změnil dramaturgický plán a já tedy nemohl říci NE.
Rok rychle utekl a my jsme od ledna 2015 mezi hraním a zkoušením nového představení psali a vyráběli (tedy víc jsem psal já, ale Eva mi do toho, jak bych to slušně napsal, mluvila – a nejen ona) a také jsme chystali svatbu (i když Karča s Jardou - mladí novomanželé - si dost chystali sami). Také jsme sháněli kadibudku, neboť na svatbě mělo být okolo 200 lidí… a zase vyřezávali (tedy to vyřezávala Eva sama, jen já, jak bych to slušně napsal, jsem jí do toho mluvil, což má moje žena velmi ráda).
A také jsme se modlili, abychom to vše stihli, přežili, nezbláznili se a měli se ještě rádi…
A tak teď od 7. 9. 2015 do 2. 10. 2015 v Těšíně „REŽÍRUJI“ – jestli se tomu tak dá říkat, neboť jsem to nikdy nedělal. Měsíc tady žiji v divadle a snažím se pozorovat vzniklé situace a nezkazit to, co jiní vytvořili. Je to krásná práce. Občas musím říci tohle ano a tohle ne, ale mám pocit, že to je zase to moje životní štěstí – ta třešnička na dortu. Nevím, jak bych to lépe popsal. Těsto na dort se musí umíchat, nalít do formy, upéct, nechat vychladnout. Pak se rozkrojí, naplní a zdobí. Ale to vše dělají druzí – já jen zdobím, ale to také ne, to bych pokazil. Jen říkám, jak to zdobit, nebo spíš jen zapaluji svíčku na tom dortu a někdy mám odvahu nebo spíš tu drzost ten dort nést.
Jestli ten dort Noemův bude dobrý, ještě nevím, ale doufám a věřím, že ano, neboť těsto i náplň mi chutná…
Víťa
