Úvod aneb Než se s námi vydáte na cestu

Než se s námi vydáte na cestu do Španělska, musím objasnit některé skutečnosti, které Vám snad pomohou vžít se do naší situace.

Na turné jsme vyjeli na pozvání festivalu Titirimundi (svět loutek) – Segovia, který má "pod palcem" Julio Michel. Člověk, který před patnácti lety festival založil a dokáže,  nejen na týden,  oživit město Segovii, ale zároveň každému divadlu, které pozve, udělá turné po dalších městech ve Španělsku. Julio viděl v minulém roce inscenaci "Zlatovláska" na festivalu ve Francii a pozval nás. Čekalo na nás jedenáct představení.

Teátr Víti Marčíka je postavený na komunikaci s divákem a textových hříčkách. Víťa však neuměl španělsky ani slovo. Proto se do Španělska vydal se svou dcerou Katkou – první jevištní překladatelkou- a Tomášem Hosnedlem – záložním překladatelem a nápovědou. Nesmím zapomenout, že i Víťa se asi dvacet vět naučil španělsky, což ho stálo tolik sil, jako udělat novou inscenaci.

Auto jsme měli vypůjčené i s řidičem (hlavně však osvětlovačem, zvukařem a naším kamarádem) Karlem Dřínkem. VW Transporter se jmenoval Siegfried, ale ve Španělsku byl samozřejmě překřtěn na Rosinantu. Pro konečné vyjmenování funkcí, které jsme si stanovili, je důležité dodat, že Tomáš zastával roli průvodce a překladatele do terénu (všichni, samozřejmě mimo Karla, jsme trochu burani z vesnice). Ještě jsem zapomněl na sebe, jel jsem trochu do počtu a říkal jsem si honosně produkční, nebo manažer. Role jsme museli mít jasně stanovené, protože jsme tušili, že se nás budou ptát, proč divadlo jednoho herce jezdí v pěti lidech.

V deníčku se dočtete někdy až neuvěřitelné skutečnosti, které jsou čistou pravdou. Víťa tahal svůj zelený sešit všude, takže až na pár výjimek, máte přesně zaznamenán čas, teplotu, vlhkost vzduchu a jiné důležité informace.
Pavel Šmíd
pozn. cestovatele: Odjezdy kolem 10 hodiny dopoledne jsou nejlepší, nestačím se pohádat s manželkou!