PROČ?

P R O Č   T O    V Š E C H N O ?

     Když jsem byl malý kluk,"projížděli" jsme každé Velikonoce "trakařema" mé rodné Napajedla. A já byl šťastný. Nic jsem nechápal, nikdo mě nic nevysvětloval. Do náboženství se nesmělo, tedy jen pár, pro nás zabedněných, katolických dětí chodilo na faru, kde já měl přísný zákaz.
   Věděl jsem jen: ZVONY ODLETĚLY DO ŘÍMA, a tak nezvonily. Ráno v 6, 00 a večer v 18, 00.
Tenkrát se chodilo do školy a do práce celé Velikonoce, kromě Bílé soboty, která se tvářila jako normální sobota, Neděle VZKŘÍŠENÍ, která se tvářila jako každá jiná neděle, tedy téměř pracovní.
A Velikonočního pondělí, které se jako jediné "drželo".
   A tak jsem nechápal, proč pan farář, asi trochu blázen, objížděl na Velký pátek celé město s trakařem sám ještě ve 12, 00 a 15, 00 hodin.
V 15 hodin jsme se k němu, kdo jsme mohli a byli ze školy doma, přidali. Nic jsem nechápal, ale byl jsem šťastný.
On mlčel a tlačil trochu zarputile svůj velký trakař.
"Bůh není, pane faráři," říkal jsem mu každý rok potichu.
"Proč myslíš?" odpovídal vesele.
" Protože ho nevidím," byla má každoroční odpověď.
"Ještě ho nevidíš?”zastavil se. Ozvalo se hlasité ticho.
"Já ho vidím všude, chlapče,"řekl do toho ticha a pak se zasmál.
Nadechl se a šel dál i s tím starým těžkým trakařem, který ho viditelně zmáhal. Šel, funěl, ale přitom se usmíval blažeností jako blázen.
  Až mnohem později jsem se dozvěděl, že ve 12,00 Ježíše ukřižovali a v  15,00 zemřel.
Proč se usmíval, jsem pochopil nedávno.

Až v dospělosti. Tuším, že to bylo v Leonu, jsem uviděl průvod bubeníků. Obrovský rachot střídající se s tichem. Průvod klidný, a přitom plný napětí. Na hlavách měli bílé masky – zvláštní. Vyvolávalo to ve mně trochu strach, vztek, ale pak "přilétlo" štěstí. Možná vzpomínka na to, když jsem byl kluk a o Velikonocích HRKAL.
   Dostal jsem takovou radost. Nesmál jsem se, ale uvnitř jsem se cítil jako veselý blázen. Byl jsem rozradostněn a slavil s nimi. Ničemu jsem nerozuměl, ale byl jsem šťastný.

   Španělské Velikonoce jsou jiné a přitom stejné. Jen oni ještě nezapomněli a také umí víc slavit. A možná proto, že umí víc slavit, ještě nezapomněli. Nevím.
   A MASKY? Tedy po pravdě, oni nosí kukly. Bílé velké kukly, které bychom u nás nosit už vůbec nemohli a ani nechtěli. Oni je nosí jako symbol KAJÍCNÍKŮ (viz wikipedie :-) )
  My, jako symbol POUTNÍKŮ.
Neschováváme se, ani nechceme nikoho strašit, nebo naštvat. Jen chceme být chvíli sami- uprostřed DAVU. Chvíli v TICHU uprostřed RACHOTU.
   Někdo se MODLÍ, někdo se dívá, někdo si přemýšlí, ale většinu z nás něco BOLÍ.